NAŠE CESTY

DRYSICKÝ LOM A NAŠE DOBRODRŮŽO

Když jsme navštívili stezku Mokroš, napadlo mě, že to projedeme k lomu do Drysic.
Počasí bylo super – zataženo, sychravo, čerstvo, ale nepršelo.
Jako vždy jsme hledali místo, kde zaparkujeme, klidně i co nejblíž.
K lomu sice vedla cesta, ale průjezd autem byl zakázán (přece nepojedeme až k němu).
U silnice byl vjezd na polňačku a tak muž, že najede a zaparkujeme. No… nejspíš to nějak neodhadl, zajel moc daleko a jak byla mokrá zem, zapadli jsme. Snažili jsme se vyjet, ale nešlo to. Sjeli jsme z kopce ještě níž.
Co teď?
Viděla jsem, jak k lomu vjíždí Jeep a dva chlápci. Sbalila jsem se a zatímco muž přemýšlel jak vyjet, vydala jsem se k neznámým hošanům.
,,My bychom vás vytáhli, ale nemáme tažné oko ani lano.“ Smůla.
Nezbylo mi nic jiného, než volat sestře (a modlila jsem se, aby nebyla v práci).
Naštěstí nám přijeli na pomoc a lanem vytáhli.

I tak nám nebránilo nic v tom, abysme k lomu došli a pokochali se.