ZE ŽIVOTA

DUBEN, ZROZENÍ MALÉ LESNÍ VÍLY

Vždy jsem si přála mít děti do svých 25 let. Ještě před třemi lety jsem si nedovedla představit být mámou a už vůbec ne, starat se o dítě. Sama jsem si připadala jako dítě a zodpovědnost? Co to bylo?
Nakonec se ale vše změnilo, já toužila po miminku a po třech měsících se zadařilo.

A já ti koupím ten Clearblue test jo?
Já chci vědět, v kolikátém přesně jsi!
No dobře.
A já ti ho dovezu, jooo?
A už jsis ho dělala?
Už??

Test, který ukáže přesně, ve kterém týdnu jste. Děkuji sestro! 🙂 Ale jestli je 100% přesný, to nevím.
Nakonec mi ukázal, že jsem byla ve 2-3 týdnu. Asi byla.
Protože na kontrole u doktora byl vidět pouze malý prázdný
váček. Taková bublinka.

Na internetu se člověk dozví spoustu věcí, to ano.
Tak jsem zabrouzdala na stránky modrý koník a emimino.
To byl teda nápad! Víc negativních příspěvků než těch pozitivních.
A pak to začalo.


Pročítala jsem si různá témata, kdy jde vidět srdíčko a kdy jde slyšet, co by žena měla/neměla dělat, a co znamená to a to, a to je prostě špatně.

Takže dámy, prosím, nikdy nečtěte takové bláboly. Každá jsme jiná, každá prožíváme těhotenství jinak! Užívejte si to a pozorujte samy sebe. Vše může dopadnout jakkoliv, ale je třeba myslet pozitivně. A hlavně naslouchat svému tělu.

Na kontroly jsem chodila každý týden a ta strašná nervozita až do další kontroly, byla hrozná. A jestli stále bije, a jestli tam stále je. Po každém ultrazvuku jsem si pěkně oddychla.

Nám srdíčko bilo od 6. týdne, od té doby jsem byla klidnější, už to není jen prázdný váček, ale plůdek, kde roste nový život.

Budeš mít stále nevolnosti a neodlepíš se od záchodu.
Vše ti bude smrdět nebo naopak, šíleně vonět.
Změní se ti chutě a budeš míchat slané se sladkým.
Ha ha. V těhotenství jsem nezvracela, ani jednou se mi neudělalo nevolno, nebo že bych měla potřebu jíst kyselé okurky s čokoládou.
Díky strýcu, super dárek.

Pravidelné kontroly začaly pak už po 4 až 5 týdnech. Ve 12 týdnu byl první screening, který dopadl velice dobře a já byla zase o něco klidnější.

Občas jsem pociťovala nepříjemné tlaky, píchání, ale podle doktora, to je normální a vše je v pořádku.
Nejvíc mě trápily bolesti zad.

Čas ubíhal a po 16. týdnu jsem začala mít zvláštní pocity v břiše. Co to je?
Zjistila jsem, že jsou to první pohyby. Takové jakoby mravenčení, bublání, nebo lehtání v břiše. A ne, nebyly to střeva, ikdyž moje střeva se umí někdy také dobře ozvat. Od doby, co každý den cítím pohyby prcka, jsem ještě víc klidnější, něž kdy předtím, protože vím, že tam je, ozve se, když se mu něco nelíbí, nebo naopak, poznám, kdy asi spí.

Jééjda, ty máš ale malé bříško.
Však na tobě nejde skoro nic vidět.

V 18. týdnu jsem ale těhotenské legíny nosit už musela, protože jsem svoje gaťky prostě nezapla. Vidět jsem to viděla na sobě jen já, nebo ti, kteří mě vídali dost často. Ale já to prostě viděla! Bříško se pomalinku zvětšovalo.

Byla jsem zvyklá vypít denně alespoň 1,5 litru vody. Do práce jsem si brávala 1litrovou láhev.
No a teď mám pocit, jako bych vypila celý sud. A co je nehorší? Když máme jet na nákup nebo někam na výlet.
A jak vypadá náš filmový večer? Z hodinového filmu se stal tříhodinový.

Další kontrola mě čekala ve 20. týdnu. Byla jsem hodně zvědavá a tajně jsem si přála, aby už bylo vidět pohlaví. Kluk nebo holka? Je to jedno, hlavně aby bylo zdravé a aby to rychle uteklo a mohlo tu být už s námi.

Kontrola ve 20. týdnu: Sedí si tam jak starosta.
Vrtělo se tam jako žížala a ukázalo se snad ze všech možných stran.

Víte, co to bude?
Nevím.
A chcete to vědět?
Chci se nechat překvapit.
> Za 10 minut <
A víte co, můžete mi to říct?
Je to 100% holka.

Myslela jsem, jak překročím první trimestr, budu klidnější a těhotenství si užívat. Jenže strach je pořád, strach bude i po narození. Vlastně už na celý život.

Ve 24. týdnu mi paní doktorka sdělila, že je malá nízko, takže mi nezbývalo nic jiného, než jen odpočívat s nohama nahoru a nic těžkého nedělat. Zprvu se to zdálo fajn, že si odpočinu, ale po čase mi to začalo lézt na mozek. Byla jsem unavená, ale nemohla jsem v noci usnout, hlava plná myšlenek a čekání na další den.

A obavy, že se bude chtít malá ven dříve, než by měla.

Dny uběhly tak rychle a už jsem byla ve 35. týdnu.
Vše je připraveno, teď už jen čekat.

V mé hlavě jsem měla poslední týdny zmatek.
V noci jsem nemohla pořádně spát, všechno mě tlačilo, bolelo a netrpělivě jsem čekala.

Dne 28. 4. 2020 ve 39 týdnu vykoukl na svět náš malý holčičí poklad.
Ani ve snu by mě nenapadlo, že ten človíček může být tak malinký.
Rozplývám se nad ní ve dne i v noci.


Originální boho hnízdečko od šiben.cz

Co jsem měla v tašce do porodnice