ZE ŽIVOTA

Ne vždy je nepřítel nepřítelem a přítel přítelem.

A já to sem stejně dám. 😂 (alespoň na chvíli)
Píše se rok 2008, asi, nebo 2009, už nevím. To byly ale časy.
Bylo nám 15? 16?
Bez starostí. Bez stresu. Tak jo, starost jen, aby nás nenačapali naši, jak kouříme na tajňáka na vlakovém nádraží ty nechutné kusovky a nebo prostě aby nás nenačapali, jak pijeme slívku.
To byly časy. Mladé a (skoro) blbé.
Ale časy plné vzpomínek a suprového dětství.
Časy, kdy jsme prožily i ty nejkrásnější, ale i ty horší.
A já jsem strašně vděčná, že tě mám. 😘

I slza ukápla. 😁

V mém životě taky přibylo, ale i ubylo hodně lidí. Zážitky s nima.
Ze základky i ze střední.
Mladá blbost i chytrost.
Každý v životě udělá chybu. Každý ji třeba i lituje…
Ale i tak jsem ráda za zkušenosti, zážitky, vzpomínky, i životní chyby a ponaučení z nich.
Jednou mi řekl jeden člověk (rok zpět), že člověk se nikdy nezmění.
Já si myslím opak.
Člověk když chce, změnit se dokáže. I k lepšímu.
Žijeme jen jednou.
Buďme kámoši.
Mějme se rádi.
Nepomlouvejme se. (stejně je to jen nezdravá závist).
Žijme.
Vězte, že jste.
Jen jednou. ❤️