Jaro, jarní únava nebo deprese?

Když jsme někde zmínili, že Sofi po koupání položíme do postýlky, pohraje si a usne, tak nám bylo řečeno, že máme zlaté dítě.
Ale… Každé dítě je zlaté.
Poslední dobou ale pozoruji, že Sofi nechce usínat sama. Zkoušela jsem i fígl – sedla jsem si k postýlce na zem, pohladila nebo položila na ni ruku a čekala. Až jsem si byla jistá, že opravdu spí, o-p-a-t-r-n-ě jsem ruku oddělala a odešla. Začala plakat. A to pár dní několikrát po sobě.
Vzala jsem ji teda dnes do náruče, položila k nám do postele a lehla si vedle ní. Pohladila, objala a čekala.
Sofi usla, zase jsem o-p-a-t-r-n-ě odcházela a nic. Sofi spala dál.
Tohle si ale užívám, protože jednou přijde čas, kdy mě nebude potřebovat.
Tohle prožiju jen jednou,
tenhle okamžik,
plný lásky,
štěstí,
pochopení
a hlavně té lásky.


Když se vyjasní,
Slunce zasvítí,
když se nadechneš,
hebký vítr zavane,
když nový život se zrodí,
poděkuj.
Je to dar.
A když už ho máš,
tak si ho važ.

Rok mámou, rok nejvíc šťastná

,,A paní doktorko, je normální, že Sofi ještě nelozí? Jen péruje na kolínkách.“
Když jsme byli v poradně v 8. měsíci věku, byla tohle moje snad jediná otázka.
Prý je to normální, vždyť má čas.
Tak zase za dva měsíce.

O 14 dní později jsem na tuhle otázku vzpomínala skoro se slzami v očích (smích), ono totiž Sofi během pár dní se začala plazit a pak lozit po čtyřech, následně sedět a ta pravá sranda teprv začala.

nezastavím se…
je všude, úplně všude a během pár sekund…
nechápu, že ji to nebolí, když jsme hrály na hoňku, měla jsem skoro sedřená kolena a ona nic…
začala si stoupat a obcházet nábytek a stahovat mi věci se stolu (pořídila jsem si nový retro skandi stolek do obýváku), asi to byla chyba…
když otevřu do chodby, nabere kurz a jde dělat pořádky do koupelny…

miluje dřevěné kostičky, ale jen, když je může zbourat …
tancuje… 
A to všechno tohle během pár dní!

Je až neuvěřitelné, jak ten čas letí, ještě nedávno mě kopala do žeber

,,To je ale smíšek“
,,Ty tak vykládááššš?“
Na roční prohlídce byla paní doktorka velice překvapená, ono totiž ji Sofi
pořád něco vysvětlovala a byla fakt vážná.

Malá mudrlantka.


A už je to tady, malá dáma má rok
Rok nás dělá šťastnýma
Občas nás zlobí
Ale jen občas

Co jsem ale za ten rok zjistila? Že láska mezi matkou a dítětem je fakt něco úžasného a nepopsatelného. Od poblouznění hormonů během těhotenství i po něm, změní člověka psychicky i fyzicky a to, že mě nic v noci neprobudí, kromě pláče malé. I budík může být hlasitý jak chce.
Víc si uvědomuju, co je pro nás, pro mě a pro ni fakt důležité.
Že čas je vzácný, že peníze nejsou všechno a že láska a zdraví, to všechno je.
A že dělá velké pokroky, nočníku se přestala bát, přestala se bát odrážecího auta a ráda se už na něm vozí, no a že i u toho dělá enéén ehnéén, jakože zvuk auta.
Je to super, ale ne pro moje záda.
Co bych pro ni neudělala.

Milá Sofi, ze srdce ti přeju jen to nej!
Věř, že s náma zažiješ to největší dobrodružství.
To mi fakt věř!
Milujeme tě.
Máma a táta