ZE ŽIVOTA

RADOST BÝT MÁMOU

Moje milá.
Moje malá.

Sezóna ,,zachumlání do deky, čaje s citronem a pálení včelovoskových svíček’’ zahájena.

A taky jsem musela zrušit naši cestu na chatu, protože Sofi měla rýmu (jó rýma prej zabijí jen muže), ale nechci riskovat, že se z toho vyklube nějaká chřipajzna.
Nestojí to za to.
Takových ještě bude a není kam spěchat. 💚

Tvůj první podzim. Hned jak budem jako rybky, vyrazíme na procházku do lesa plného barevného listí.
Posbíráme žaludy.
Posbíráme šípky.
A posbíráme kaštany.
Teda ty ještě ne, zatím budeš koukat z kočáru, ale já ano, ukážu ti jak na to a příští rok budeš už i ty. 🤨
A třeba bude letos i sníh, plno sněhu, aby sme mohly sáňkovat. A když nebude sníh, na blátě se dá taky.
Uvidíme.
Táta je mimochodem skvělý uspávač (nebo snad zaklínač?) Padne osmá hodina a ty spíš jako dudek a táta má šábes a já jen koukám. Protože když uspávám já, vykládáš mi různé historky z předchozího dne a hraješ si s mýma rukama a prstama a někdy to vypadá, jako by si mi je chtěla zlomit. Ale já vím, ty to tak přece nemyslíš. Jsi tělem anděl, ale duší někdy malým zákeřným skřítkem.
Jsi můj malý skřítek.
Být mámou je super. Někdy je to těžší, ale užívám si to na plno. Občas mi chybí chvilky pro sebe, kdy vezmu nejvoňavější papír a tužku a kreslím.
Ale to se změní a změní se to teď, jak bude škaredé upršené počasí.
Pokud teda s tebou neusnu při odpoledním šlofíku.
Moje malá, má drahá.