ZE ŽIVOTA

,,Koukej Sofi, to je praděda’’.
Když jsem vešla do vrat, říkala jsem si, jak jsem hrozná. Naposled jsem tu byla, když babička ještě žila. Tak ne, určitě ještě 2x během minulých let. Ok.
,,Vypadalo to tu jinak’’ pomyslela jsem si.
Prošla jsem dvorkem a když jsem se na něj zadívala, nic nebylo jako dřív.
Suché wc, kde jsme chodily čůrat, pamatuju si, jak všude létaly vosy…
Čerstvě posečená tráva, kterou zrovna taťka posekl…
Židle vedle okna kuchyně, kde babička sedávala a její slova, když jsme přijeli na návštěvu ,,jéé, co jéé’’ ale radost v očích stejně měla…
Teď už není.
Prošla jsem tím starým dvorem až ke dveřím.
Nic tu nebylo jako dřív. Nic.
Jen starý brloch pro slepice, který už byl také léta neobývaný. 
,,Tak dědo, to je Sofi’’
Měl radost.
A já výčitky svědomí s hrnoucími slzami v očích.
Ale má se asi fajn.
Doufám. 💚

,,A já tu čepici prostě nechci!“

2 komentářů

Napsat komentář: Monika Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *