Autor: Monika

🪶

Prý lesní víla, tančící a chytající kapky deště. 
Naprosto vyrovnaná a klidná duše.
Ale já se cítím jako lesní duch, co bloudí mezi stromy a duši má zatracenou někde v temnotě. A vyrovnaná rozhodně nejsem. 🙏🏻

Jo, a taky jsem zapomněla, že máme rezervaci v maringotce na pastvině, kde (doufám) zažijeme nádherný začátek podzimu, není tu totiž ani elektrika ani signál, takže nás čeká dobrodrůžo a boží klid.
Sofi alespoň pozná i jiné ubytko než ,,luxusní” apartmány s vanou a uvidíme, jak se bude tvářit na solární sprchu a čumící ovce okolo.
A jak bude koukat na podzimní louky na Žítkové.

Tohle potřebuju. Alespoň dva dny.

Tak přeji boží víkend všem!💚

Láska

Důvěra
Věrnost
Pochopení
Cítit bezpečí
Být si oporou
Schopnost naslouchat
Schopnost odpouštět
Schopnost kompromisu
Milovat

💚

Co je víc než láska?

Našla jsem kus sebe

#vanlife

Jak k tomu došlo?
Týdny přemýšlení, týdny brouzdání po všem možném, co existuje.
Chci chatu!
Neee, já chci dům.
Neeee.
,,Kdybyste si pořídili domek, byla bys šťastná tak půl roku, a pak by sis stěžovala zase.“ Pravila sestra.
Měla pravdu, jsem věčně nevděčná.
Jsem ten typ, co nevydrží být doma.

Tak jsme si řekli, že teď chvíli oželíme výlety a delší pobytové výpravy za dobrodružstvím. (Ikdyž je milujeme!)

Že si pořídíme Váňu, že teď budeme věnovat čas dlouhým procházkám po našich Chřibských kopcích a že nás teď čeká spoustu práce a taky že to stálo trošku oběti. 

Řekli jsme si, ze obytňák bude fajn a bude to supr výzva. 
Já našla svůj sen.

Projížděla jsem veškeré inzeráty.
Ty auta jsou tak strašně drahé a přitom jsou tak staré. A přitom vlastnit takovou VW T1ku, to by byl panečku luxus!
Já ji mám (z dráčíku za 129 ká čé), původně pro moje malé mrně a je boží!

V pondělí jsme se jeli podívat (kousek od nás) na bílou T4, za pade.
,,Je v poho, jen teče těsnění u hlavy, sem tam koroze, dveře jsou škráblý, ale to se vopraví, jo a ještě je v háji servo, ale jako co byste chtěli, je to starý auto, že jo, žádná topovka! Jako ale je pojízdný!“
Jeli jsme na projížďku, manža poprvé v dodávce a nadšený moc nebyl.
Myslela jsem, že se v zatáčce převrátíme, houpalo se to jako sto let starý autobus, a ještě jsem seděla vepředu. Myslela jsem, že si snad uženu kýlu, jak jsem byla cela zaťatá a modlila se, ať ta brutální jízda skončí.
Ale jo, nejdřív jsem ji chtěla, já ji chci! Však to opravíme!
Po cestě domů mi to ale v hlavě šrotovalo a nakonec jsme usoudili, že počkáme a najdeme jinou, lepší.
Koupila jsem si pak v obchodě Geishu na žal.

,,Koukej, tady je jedna z Hradišťa, tož pojedem a vyzkoušíme, jak jede.“
Na druhý den jsme volali a už měli domluvenou prohlídku. Další T4ka, ale na fotce vypadala krásně. Sice slabší, dražší, ale v lepším stavu.

Když jsme přijížděli, stála tam. Byla to láska na první pohled, tři sedačky, vzadu uklizeno, voňavé, připraveno na sen.
Tak tuhle musím mít! Projížďka byla úplně jiná, než ta předešlá.
Tichá, pohodlná a nic nemlátilo.
Co dodat.
Naše stará vysněná T4ka.

Můj deník je teď zaplněn velkýma myšlenkama, jak bych chtěla, aby to vypadalo uvnitř.

Jednoduchost. Přírodní. Hippie.

A třeba budeme tak rychlí, že nás vyveze další rok na první 14denní roadtrip.

V Česku nebo zahraničí, to ukáže čas a situace.😇

Tímto bych chtěla všem vzkázat, mluvte o svých snech a přání a plňte si je! Žijeme jen jednou! Neztrácejte čas něčím, co vás nenaplňuje. 

Že k radosti stačí fakt málo.

Že sny se dají plnit kdykoliv. 

Ale musíte chtít!

💚