Ležím na gauči,navlečená ve vlněném svetru,přikrytá dekou,a chce se mi brečet.Asi deprese.Zimní a nebo prostě

Snažím se usnout.Nejde to, zase chrápe… Ach bože,Ručka šmátrala ho mírně šťouchne do zad.,,Prosímtě, nechrápej,

#vanlife Jak k tomu došlo?Týdny přemýšlení, týdny brouzdání po všem možném, co existuje.Chci chatu!Neee, já

Podívat se doleva,nahlédnout doprava?Neexistuje. Lehnout si pohodlně,v noci sladce snít,ráno se v klidu probudit?Neexistuje. Dát si

Těšíš se, že konečně vyrazíš do hor.Na dovču.Máš naplánované místa, která navštívíš.Schladíš se v krásném

Nekonečné čekání,dlouhý stres a bolest,smutek, co střídá radost,pocit, že chceš umřít,zároveň pocit, že chceš žít.Už

Když jsme někde zmínili, že Sofi po koupání položíme do postýlky, pohraje si a usne,

Když se vyjasní,Slunce zasvítí,když se nadechneš,hebký vítr zavane,když nový život se zrodí,poděkuj.Je to dar.A když

,,A paní doktorko, je normální, že Sofi ještě nelozí? Jen péruje na kolínkách.“Když jsme byli